(xoxoxo, 31.3.2018, Básně)
#
mám lidské tělo
ale nejsem člověk
přejdu na hlavní stranu
jen prostě žiju
jsem plátno
a na něm ego
ve sprintu života
zvracím momenty kdy
..kdy nebylo prostě fajn
je to zažraný v tkáních
a vysoko
výš mnohem výš než nebe
a hluboko
hlouběji než ke dnu moře
ten moment lidství ve mě
.........
někdy žádám o autogram sama sebe
někdy bych si vykopala hrob
lehla do něj a....
mohu milovat
mohu nenávidět
ale musím umřít
rostu z omylů
mízu saji z kořenů
a víte co?
někdy chci vyzkoušet celou kamasutru
dojít k největším vodopádům světa
každá vteřina má sílu lekce
je něco silnějšího než smrt
jediný paprsek v pyramidě
západ a východ slunce
a láska je nakažlivá
pak jsem nakažená...
stránky v mé knize pohlcují inkoust
miluji tu vůni psanýho slova
vůni stránek a šustění listu
jsem feťák
každá stránka je má součást
vstřebávám se
i rukáv patří ke košilím
bez nich se stane ošizen
Jaká je asi má duše?
ztiš se pokud ji chceš uslyšet
!;