Anotace: Co jsem chtěl nemám, co jsem nechtěl mám na rozdávání.

Vzdálené jsou břehy chtění
slova tam nemohou dojít.
Když čas svou práci vzdal
a zatavil tak proud emocí.

A Toyen ve skrytu duše kreslí
temné čáry slz,
jež se v davu dusí.

Vzdálený je soumrak,
když stojíš nad vším co přináší jas.
Ne, nemůžeš prozřít,
když opona halí zrak.
Snad jen srdce cítí ten malý plamínek
oblohy, která pod vládou mlhy
plane a snaží se najít místo pro světlo své.

A Toyen věčně hořící touhou,
maluje ohnivé čáry na polorozpadlou zeď,
zeď co dělí světy mé a tvé.

Vzdálený je břeh,
ke kterému člověk míří,
když plavat už nemůže.
Když čas přestal počítat oblázky
jen tak rozhozené,
jen tak bez smyslu rozsypané po zemi.

Vzdálené……...

Publikoval(a): Hermin, 31.3.2018