Prachové peří
Prachové peří
Neposlouchej vítr za oknem,
volá pořád stejné jméno,
zas a znova, zas a znova.
Nedívej se do noční oblohy,
hvězdy nesvítí do prázdných očí
rozmazaných akvarelů.
Nehledej slova v dětských knihách,
už dávno zapadala do škvíry v parketách
pod tíseň letmých pohledů.
Ani nepátrej ve tmě po doteku,
vždyť ledovýma rukama rozlomil bys noc
na sto drobných bolestí.
A nešeptej slova do ticha,
když uvnitř křičí úzkost a z peřin padá oněmění
samotou ojíněné.
Je večer,
co má se stát se stane.
Na dně hrnků v policích
rány rozedrané.
Publikoval(a):
Těkavý Vasil, 5.4.2018