Anotace: . . .

Šli
jako kdyby se před nimi měly sklonit jeřáby.
Jako kdyby se měl rozestoupit
bezzubej beton na Malostranský
a Mojžíš v balerínách
bije tyčí od dopravní cedule do chodníku
a řve po Moraně.

Šli
a byla to ta největší lůza světa
ve zlatým kočáře z prorockých keců
byl to ten nejryzejší póvl
o kterým bídníci psali básně
o kterým klasici psali pohrocený opery
o kterým hnutí Sturm und Drang psalo manifesty.

Byla to ta největší lůza světa
staletí opěvovaná
navěky zapomenutá
tak strašně mocná v konceptu svý existence, ale
tak hrozně osamělá, osamělá, osamělá
na lavičkách v pražským Sherwoodu
u stolku v Café plus, kde neberou karty
doma v kuchyni pod hnusnou bílou lampou
doma v kuchyni pod hnusnou bílou lampou
hlavně doma v kuchyni

kde měl někdo bejt, někdo měl bejt už dávno doma
a přinýst pomeranče
a zeptat se, jaký byl den
ale co naplat, když nikdo není doma
nahoře v hlavě
ne, cokoliv jen nebýt tam doma
zaplatíme za to, abychom mohli
na chvíli vypadnout z baráku, v tom vybydleným podkroví
našich lebek
si drnká na gauči na rozkřáplou španělku Janota
a je to tam cítit plynem
a nesvítí světlo
a neteče teplá voda
a akvarijní rybičky chcíply
a obě okna maj dioptrie -3.5.

V tom podkroví je studená noc
a nikdo není doma
a tady sedíme v tý kuchyni venku
namačkaní jeden na druhýho jak
lidi, co se nutně chtěj podělit o svojí světovou pravdu
a je to zoufalý
jak se kyčel tlačí o kyčel a stejně
nikdo
není
doma.

Publikoval(a): Poutníček, 8.4.2018