Jaro
Jaro
Bezů rty po čerstvých jizvách
stěhovaví ptáci klovou
v prašných cestách rosa chladná
všeho plná,
i nás obou.
V dlani ještě zkřehlé jaro
jak plaše zvoní pomněnkami
uspávané šeptem srhy
a my prázdní,
v sobě sami.
Publikoval(a):
Těkavý Vasil, 16.4.2018