Anotace: ...

kráčel ve stopách
už ve stých stopách
za sucha i deště

ve stopách
co byly vždycky
už po někom

ve stopách starých
tisíce let,
že i Metuzalém
mohl by závidět

viděl, co viděli,
i tehdy zakopával
o stejný šutry,
co přes svý stáří
byly tak jiný a
zároveň tak stejný,
když pod nánosem prachu
zachovali si
ocelovou duši

schovával tvář
za počítačem
jako kdysi schovávali
tváře za novinami

jen občas vzhlédli
a do slunce,
co je pálilo
se podívali,
aby cítili,
že ještě neumřeli

byli polapeni
dobou, která nikdy nezačala
a nikdy neskončí

ulepeným stolem
a shnilým linem
v rozích místností

mokrým kobercem
a lampou,
co už nesvítí

záležitostí se srdcem
a kostlivcem ve skříni

časem, co si sami vymysleli
a kterej je teď tak tlačí

pokrytectvím, když se
pohoršovali nad hovnem,
jakoby sami tlačili
z prdelí snad diamanty

byli polapeni
prací a pravidly,
válkou a mírem,
chlastem a
umělými sladidly,
stojícím chvostem

málokdo z nich už žil,
snad jen ti,
jimž zbyla ještě flaška

užívat si erektivních chvil
a netřást se
při vědomí,
že celičkej svět
je jenom fraška

tak dopil,
dopsal
a šel spát

někde se střílí
a jinde se hovno děje

úsvit kvílí,
naděje převlíkla se
do roucha beznaděje

zhasnul
a zavřel oči

Publikoval(a): Michelle.Morrigan, 24.4.2018