Anotace: ....

Planá růže

Pláčeš nad vlastním
hrobem.Ve svém smutku
si uvězněná.Tvá duše
do tiché noci naříká.

Pláčeš a přitom by ses
chtěla smát.Jenže to nejde
s bolestí,co v srdci máš.

Jsi plná smutku a
bolesti.Život se Ti
z rukou vymyká.

Jenže proč ,co špatně
dělám.

Nevím.

Snad nebylo mi do vínku
dáno aby se mé srdce smálo.

Snad přála jsem si moc
když toužila jsem po lásce.
Přála jsem si pohlazení
slyšet vlídné slovo.

Asi toho bylo mnoho.

A tak pláču nad svým hrobem
slzy mé se s hlínou mísí.
Planá růže,co vykvetla ta
jediná ví jak mě život tížil.

Publikoval(a): slunečnice69, 1.5.2018