Anotace: skrze skleněná okna opírají se řeky slov

Oči vymalované ze slov poezie
oceánový poetismus schován uvnitř orchideje.
Tvář odhalena studem a cudností
alegorie úsměvu dál plyne s hrdostí.
Duše stává se dialogem očí
zrcadlení myšlenek, citů s láskou i ctností.
Dekadence minulosti pohrává si s přítomností,
luna otevírá večerní jeviště s veškerou nesmělostí.
Omšelé pódium čaruje s rebelantskou dikcí
In memoriam všem bonmot jurisdikcím.
Heřmánkový hlas vyprávějící o hvězdách
dobrodružné srdce s uzlíčkem buchet na cestách.
Pečlivě zabalený kufr obléká příběhy,
jež přikrášlují nevšední postřehy.
O lásce píšeš smaragdovým perem,
námět: „Život“ , stal se tím cílem.
Tvé srdce je nepoznaná lingvistika.
Rovnice o neznámý jejíž výsledkem je polemika.
Rána v dubovém podzimním háji jsou tvá narkotika,
nedokončené náčrty tužkou, jest chraplavá notorika.
Talent kvete za plotem z trní
nepěstované entrée závěru stíní.
Úchvatná roztomilost přidaná do sklenky vína,
ochromující jsou ta ústa dívčina.
Rty jako zralé keříky malin,
mnozí bez úspěchu lkali.
Každou noc jedno přání, litanie,
že snad ještě jednou uvidím kaštanový poetismus schován uvnitř orchideje.

Publikoval(a): slzy-deště, 1.5.2018