Anotace: můj první...

Jiskry v kruhu očí
odráží plameny ze svícnů srdcí
snad odněkud z hlubin duší
házíme plnými hrstmi
ohnivé tlamě, co za nic nestojí

Má silné trávící šťávy Smrti
beltainský oheň
sedáme sami naproti sobě
v nahotě, za námi ostouzený stín
tak proč mi jdou slzy, proč klopím oči
komu se tady ukláním?

Snad hvězdy navlékly
spolu s měsícem v korálcích z pavučin
tisíce otázek a navrch přidaly přání pod víčky
možná to způsobil neklidný, noční vánek
všem živlům děkuji…

vážeme barevné pentličky
do spletených větví přátelství
dávno určených, nikdo moc nemluví
jdem domů v tichosti
po lánech zoraných, hluboce zasetých…

Publikoval(a): Gaia., 2.5.2018