Anotace: jedno z mých odpoledních prozření

Vzdálenost má je jen šikmou přímkou,
kterou nahrazuji iqosovou dýmkou.
Ráno, zachumlána v dece, při otevřeném okně,
chytám myšlenky do děravé motýlí sítě.
Čekám, co se uchytí
a co v mé hlavě vyklíčí.

Někdy mám svět nad sebou
a netuším, kam mě nohy dovedou.
Svádím bitvu s věrností,
s láskou oddávám se neřesti.
Pak však zpytuji své svědomí,
které žije v zakaleném myšlení.

Nic není tak průhledné,
aby oddálilo rozhodnutí nejisté.
Když však přijde noc,
vím, že jsem udělala správný krok.
Nejsem tedy marný cvok.
Usmívám se, pláču, skočil další rok
a já mám sebe, taky tebe a k tomu celý svět.

Publikoval(a): Claire Tinkova, 12.5.2018