Anotace: Aneb něco odlehčeného

Panenka na klíček tupě se směje,
s temnotou tančí osaměle.
Mechanické nohy do vzduchu se vznáší,
zlaté šatičky nemohly by být dražší.

Robotické končetiny trhají se vznešeně,
oči, jiskříce slzami, svítí nadšeně.
Úsměv vyrytý na tváři z porcelánu
zahřeje srdce mnohému pánu.

Panenka, tančíc proti své vůli,
pláče slzy, které bolí;
v samotě temné jiskří kov
a zpívá píseň beze slov.

Malá postava se samotou tancuje,
kostře v hávu pas přidržuje.
Tanec jisker jako pohřeb snů,
tanec se smrtí na konec všech dnů.

Publikoval(a): Two faced angel, 27.5.2018