Anotace: ...pak vždy něco začíná.

Na mé tváři z ničeho nic stvořila se slzička.
Nikdo jí však neuvidí, je docela maličká.
Slza, která skrývá dlouhé roky mého bytí.
Zrodí se z ní vzpomínka, co za srdce mě chytí.

Díky ní si vykračuji odhodlaně s úsměvem.
Jsem docela překvapený, co společně dovedem.
Nejde na ní zapomenout. Proč bych si to přál?
Vždyť vše, co mě naučila, předám zase dál.

Z ničeho nic opustí nás, nechá nás tu snít.
Vrátí se nám za dlouho, až budeme bdít.
A když slza ukápne, těm co se mnou byli,
je to jenom spoustu let, kdy jsme spolu žili.

Publikoval(a): Jan Čáp, 31.5.2018