Anotace: Smutné pohledy na měsíční krajinu...(9./2010)

Mrazivý vítr podzimních dnů
a tiché kvílení bledých příběhů,
zuhelnatělý kraj plný smutku,
důsledky lidí a lidských skutků,
zmizelé kouzlo krásného světa.

Ztrhané rysy Matičky Země
a marná prosba za nevděčné plémě,
jež je navěky nepoučitelné.

Nebe ryzí čistoty zešedlé prachem,
černota věčné naděje obalené strachem, že nebude lépe;
zjizvené srdce ale stále tepe,
jemný vítr snad ještě copánky splete
z těch chmurných tmavých dní.

Míjí chvíle všední i nevšední,
fascinuje ticho a klid těch míst,
snad jako mohyly těžní věže pní
a hřích špíny odpuštěn je, čist?
Vždyť nápravy není.

Propadlé tváře a umělá záře,
mladinká krajina rozmazaná v páře
a symfonie nad jezerem,
to slzy, to pláč, rány v těle
a voda jak krev se červená.

Hořké ty slzy, slzy rzi
rzí už prohnilé a ztrouchnivělé,
tělo z ledu hoří, je vřelé,
bohatství ryzí brzy vymizí,
Matiččin hlas neslyšen doznívá.

Publikoval(a): Baruet, 13.2.2011