Kostky
Kostky
Na kratší straně provazu touhy
léta proklouzly jak okamžik pouhý
skanul do srdce, založil jemný cit
křehké setkání vrůstá do bílého peří
míří vzhůru po křivkách křivolakých zdí
po mostech nad průrvami se spícími hady...
Dávám otázky moc už jich není
jiskry z ohně přání do nich vpalují
živé odpovědi, tkanivo příštích dní
anebo tiché nic?
Bůh ví…
hází kostkami.
Publikoval(a):
Gaia., 19.6.2018