Anotace: ...

V záchvatu podivné melancholie
kdy se myšlenky tříští o útesy paměti
ve vzduchu vůně magnolie
a šeříku, jeho okvětí


prašná polní cesta
kořeny akátů tráví půdu pod nohama
tak jako lidi tráví sebe navzájem
a barva slunečnic otáčejících se za sluncem
jako lidi hledající boha
těsně před koncem


bažinatý les plný komárů
nenasytně sajících krev
neboť kde je krev
tam je život
a kde je život
tam je smrtelnost
a kde je smrt
tam je prozřetelnost


a tak jak půda praská
když není vláhy
jak se prase cuká
když jde na popravu
tak člověk puká
když chybí mu láska..

Publikoval(a): Modrozelenýma očima, 10.7.2018