Anotace: vyprávění o pocitech, lásce, zklamání... však to všichni známe...

Na tváři úsměv, v duši vztek,
u srdce bolest, v očích brek.
Spoutaná objetím stesku,
potřebuje povolit přesku,
bloudí, lapá po dechu,
potřebuje útěchu.
Nebo stačí jen odpověď?
ale kdy? když ne teď!
má pročekat století
a doufat aspoň v objetí?
přemýšlí, neví jak dál,
někdo jí litoval, jiný se smál,
teď už jí jen lítost zbyla,
že hranici lásky překročila,
že neustoupila, když mohla,
zpět pro něj se ohla,
ikdyž pro něj neznamená nic,
chtěla být sebou o chvíli víc,
však to si bere teď svou daň
slabá dívka, žádná zbraň,
proti ní velká zeď stojí,
a ona pořád v bludišti bloudí,
hledá, ale nenalézá,
vzpomínka ji hryzá,
do hrudi se jí zabodává,
vykřik, jen havran ulítává,
zůstala už opravdu sama,
prázdnota je její doma,
poslední krok, nezbývá síly,
kde jsou všechny kouzelné víly?
nevinná dívka umírá láskou,
vyčerpaná, svázaná rudou páskou,
O svůj život pořád bojuje,
říká si: pořád je naděje,
třeba někde objeví se víla,
která by jí ze dna zdvihla,
pomohla jí dostat se ven,
a při troše štěstí je to jen sen,
však další bodnutí v hrudi,
dívka jen čeká až se vzbudí,
jenže tohle jen sen není,
snad si to dívka včas uvědomí...

Publikoval(a): only-me, 15.2.2011