Anotace: . . .

Běží po stěně
květinář
prodavač ze hřbitovní zídky
a z krku a z loktů a od pasu
mu visí tulipány
květozvony na poslední
benediktinskou mši.

Je den po dni.
A v chrámu páně
se shromažďují elektrické kříže
jak břitva
visí ze stropu, misionáři much
a tiché varhánky broukají Otčenáš
když i mříže obcházejí oltáříky svatých
s posvátnou bázní

jen mlčet, zalknout se na váhavé notě.

Ne a ne šlápnout na hrob.
A z hrudi člověka
vychází stádo laní
kráčí večerem
vážné a stvořené
jako poslední výprava do Dév
a oči jim ve tmě bliští universem
a suchá šumavská tráva jim tře o břicha
když prochází transem z osvícených hub
aby pak mohly sepsat pravdu
do světel aut jedoucích poli ke Klatovům...

Od kůru jde tma.
A zrnění pověčnosti
kdy nic není konečné
jen tvárné
a podstatou bytí se zdá být koloběh.

Ale v rozpadání kamenů a zdí
mne utěšují květiny
když chřadnou.

Publikoval(a): Poutníček, 14.7.2018