Anotace: ...

mám zasraný nohy
trochu bláta
trochu písku
trochu trávy
máčím je v moři klidu

jedna bedna z Portugalska
pak pevná krabice z Francie
jen to v ní cinká
byly už poslední dvě

strážní lodi si dali pauzu
pot tekl jim z tváří
oči v tranzu
a vítr
šedavejch vlasů ráj

listuju si Bukowským
sbírkou -někdy jste tak sami až to prostě dává smysl-
jo
a ještě třikrát jo
a potajmu sleduju
ty svatý strážce
otíraj si pot z čela
ruce samej mozol
nic už není v sázce

slunce propadá se
zas zpátky
do zuřivě klidný
nicoty vesmíru
a duše (ne)vinných strážců
obepíná dráždivá tma

polovinu krabic do obchodů
tu další
pohltí jejich těla bezedná
a k ránu
noc naplní se
sprostým světlem

Publikoval(a): Michelle.Morrigan, 8.8.2018