Anotace: život se zdá někdy rychlý a někdy pomalý, vždy záleží na tom, koho vedle sebe máme a komu podléháme.......neměli bychom snad hledat hlavně sebe a zůstat na své cestě, i když se to zdá být hloupé?

Jít za štěstím,
snad o tom by to mělo být.
A co když nikdy nebudu šťastný?
A co když už jsem šťastný byl,
ale žil jsem tak rychle,
že jsem štěstí stěží pocítil?

Třeba stačilo jít bos,
i kdyby to znamenalo,
že si cestou natlučeš nos.
Třeba stačilo jen častěji otevírat oči,
aby jsi pochopil,
kde něco začíná a kde něco končí.

Byl by potom život jiný?
Byl by vlídný, vlídnější
a třeba i pomalejší?
Těžko hledat odpověď,
když to vidím zvenčí.

Jedno je jisté,
tvůj život utvářejí druzí.
Můžeš se se mnou hádat
a můžeš i nesouhlasit,
ale poslouchej a zbystři.
Co vidíš?

Jak kdysi zněla tvoje slova
a jak by dříve skončila ta věta?
Čas běží pořád stejně,
jen ty sis vybral
a to je víc než zřejmé.

Tvůj život tvoří lidé,
ti, co tě vítají,
ti, co se s tebou loučí,
když noc přichází
a den nelítostně končí.

Jedno je jisté,
tvůj život utvářejí druzí,
ale stejně tak je jisté to,
že je sis vybral sám.

Čas běží pořád stejně,
jen si musíš umět vybrat
a to je víc než zřejmé.

Publikoval(a): Claire Tinkova, 20.8.2018