Anotace: ...

Ozvěna dětského pláče
mírně otřásla sadem
čerstvých sakur
a lehký vánek sbíral ze
země spadané listí

dva lidé, každý zcela jiný
se posmívali sychravému ránu
kde slunce zbarvené do ruda
čekalo, kdo první políbí den

za zvuků harfy a tibetských mís
jim kropil hlavy mírný déšť

a ten pláč ustával
zatímco seděli
na lavičce z
dubového dřeva

ani kroky několika
kolemjdoucích nemohly
narušit jejich
souznění v páru

dva lidé, jenž neměli páru
proč si vzájemně
koukají do očí

...když pouze nepřítomnost
naplňuje srdce láskou,
která jednou dohoří

Publikoval(a): Makaveli, 2.9.2018