Dolina
Dolina
Uletěly sojky
stanu se Vránou
a usednu v čekankovém poli
Z mokřiny se zvedne tvoje tělo
tentokrát bez pointy
a bez kytary
a sedne si se mnou
pod břichem srnce.
Lapíme dech v čekankovém poli
a nebo možná dva.
Kolem nás se setmí, zas a znovu
řeholní brouci pošlapou vše, co existuje
pod sluncem
na cestách za pokorou
a les bude šachovnice
se zbývajícími pěti pěšci
a králem v exilu -
dám ti ruce na čelo
a probořím se do té doliny
jako do zpráchnivělého dřeva
podkrovního stropu.
Tam dole najdu pěšinu
a dům
a jednu studnu s očima jako kus ledu
co tabákovým hlasem brouká
na dobrou noc modlitbičky
broukům...
Chytím si do klece komára
a zůstanu.
Ne napořád, nemyslím si, že existuje něco
jako napořád
ale na chvíli -
zrovna tak dlouhou
abych večer viděla přes zaprášené okno
mluvit skály.
Publikoval(a):
Poutníček, 8.9.2018