Anotace: :)

Skrze větvoví keřů v zahradě
pozorovala jsem dívku
sedíc
s lokty nedbale opřenými o okraj stolu,
ze štíhlé nohy polovyzutý střevíc.

Možná seděla tam tak zamyšleně
v touze
zachytit letní odpoledne
slovy dlouze.

Hrot pera náhle zastavil se na listu papíru,
když odněkud zazněly tóny klavíru.

Ach,
kdo by jen byl v záchvěvu té krásy
nějakých slov schopen...
Hned poznala jsem tu melodii
- byl to Chopin.

Publikoval(a): Starlen, 9.9.2018