Anotace: ...

Ze spár vlastních myšlenek
vydlabávám svůj příběh
ukrytý do pavučin snění

v moři zatuchlých domněnek
od tebe směrem ke mě
řítím se do rokle zapomnění

tvé mlčení, políček do tváře
slzy osuším do polštáře
kde zkouším marně usnout
všude kolem zamlženo a dusno...

Cítím, jak se mi vzdaluješ
z nesmírné dálky vesmírných drah
naše družice se náhle minuly

za sebou necháme rozstřílené světy a války
bolest nejistotu a strach
ať znovu nevzejdou na zoraném poli

cítím jak se mi ztrácíš v tmách
vynořuješ se z hlubin a padáš zpět
vždyť kde je láska není strach
jen dotknout se tě smět...

Publikoval(a): Klarineb, 10.9.2018