Anotace: . . .

Padneš
jako sestřelená sýkora.
Rybník v boru ti otevře svou náruč
jako uliční
tišitelka nezvedených lásek
které jsi zaplatil v kávě
a extrému -

pod zelenou hladinu
která je zrcadlem všem
spěšně procházejícím bohům
od roku 1761

roztříštěnou sérií zemětřesení
co zbořila ukašlané
slzavé londýnské komíny
když se prsily vůči individualismu...


Ten odraz je s každým slepením
o svět a kousek podivnější
tak bezvadně upřímný
ve své nejistotě
vyjevování
pravdy.

Padneš
jako sestřelená sýkora
a nebudeš se hledat
protože víš, že kdo hledá
najde za každou cenu
byť třeba ne správně.
Bude v tom poezie -

ta největší velkolepost pak
pramenící z toho, že
krom toho
životem opilého srnce nad jezem
si nikdo jiný nevšiml

jak hlasitě to prasklo.

Publikoval(a): Poutníček, 14.9.2018