Básničky, Poezie, Verše

v

Mauzoleum

Mauzoleum

Byl jsem iluminován
však ne milován
skrz pití lihovin
poznal jsem ďábla

ten jeho škodolibý smích
a přec měl eleganci i
šarm za víc než sto stříbrných

odkryl mi roušku
nelichotivé pravdy
a nechal „boží“ děti
ať se smějí…

veškeré infantilní
společnosti, co tak
věří na pohádky
(na nebi žádný Otec není)

prošel jsem reinkarnací
na skutky dávno minulé
jsem nebral ohled

proto nepovažuji
za kontroverzní,
že Hennessy s chutí
nalévám si doteď

ale s nechutí zírám
do zrcadla
a děsí mě ten odraz
znavené tváře

říkám si, karma
bude nelítostná
až ztrestá všechny
ty notorické lháře

sám nevím, jak moc jsem
lyrický, možná dokonce
ani extra fyzický
mám jen astrální tělo
co putuje samsárou
a to zřejmě navždycky

když píši tyhle verše,
je to jako bych dštil oheň
na všechny světové strany
postrádám veškeré výčitky
jsem člověk trestuhodně
žijící bez bázně a hany

...v mauzoleu, kde není slitování
Publikoval(a): Makaveli, 14.9.2018
Přečteno (134x)
Tipy (20) ... dát Tip/SuperTip
Poslední tipující: Adminak, Bezhlavý rytíř, Lipová, Marcone, Lindos, Gaia., Klarineb, slunečnice69, děda včela, gogol

Spodek

Stránka generována 22.11.2024 08:58
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti