Mauzoleum
Mauzoleum
Byl jsem iluminován
však ne milován
skrz pití lihovin
poznal jsem ďábla
ten jeho škodolibý smích
a přec měl eleganci i
šarm za víc než sto stříbrných
odkryl mi roušku
nelichotivé pravdy
a nechal „boží“ děti
ať se smějí…
veškeré infantilní
společnosti, co tak
věří na pohádky
(na nebi žádný Otec není)
prošel jsem reinkarnací
na skutky dávno minulé
jsem nebral ohled
proto nepovažuji
za kontroverzní,
že Hennessy s chutí
nalévám si doteď
ale s nechutí zírám
do zrcadla
a děsí mě ten odraz
znavené tváře
říkám si, karma
bude nelítostná
až ztrestá všechny
ty notorické lháře
sám nevím, jak moc jsem
lyrický, možná dokonce
ani extra fyzický
mám jen astrální tělo
co putuje samsárou
a to zřejmě navždycky
když píši tyhle verše,
je to jako bych dštil oheň
na všechny světové strany
postrádám veškeré výčitky
jsem člověk trestuhodně
žijící bez bázně a hany
...v mauzoleu, kde není slitování
Publikoval(a):
Makaveli, 14.9.2018