V každém řádku
V každém řádku
tvá ústa lichá odpovědí
však mně je dobře známo
že city tonou v beznaději
a lásky zbylo málo
tak do papíru tisknu duši
jež se nepřestává ptát
proč ten sval tak teskně buší
a radost přestal rozdávat
v každém řádku slza skryta
žal hořký jako pelyněk
písmo pochopení skýtá
proto patří mu můj vřelý vděk
neb vypíši se z bolesti
jež pod kůži se vetkala
a využila podlé lsti
by mě na kolena dostala
pak v posledním tahu
se rozplynou mé úzkosti
a z labyrintu vztahů
mě poezie vyprostí
Publikoval(a):
James Libustka, 20.9.2018