Anotace: zcela jiný styl než je mi obvyklý a pozorování okolí mě donutilo začít hledat odpovědi ve verších, jenž jsou jen pouhou ukázkou světa a společnosti, ve které žijeme

Dokonale sebestředný svět,
spustil válku pohoršujících vět.
Jak jen s láskou správně říct,
že jsi hlupák, co neumí v druhých číst.

Ne každý je hloupý
a ne každý je ve své upřímnosti skoupý.
Blbce ale není možné urazit,
natož třeba pokusit se napravit.
S blbcem není možné zkrátka nic.

O pár hodin později
vynoří se pochybnost.
Z pochybnosti vzejde prozření
a z prozření menší zjištění!

Jako by to bylo o něm,
jako by to bylo o nich
a snad je to i o nás všech.

Blbec s blbcem si notuje,
jak na chudáku vinu za vše svaluje.
Pravý chudák mlčí,
rebel prostředníček vztyčí,
a idealista se tiše směje.

Počkat! Tady přeci někdo chybí!
Člověk!

Ano, slyšela jsem o něm.

Slyšela? Vždyť jsme všude.

Ano, ten bordel na lesním palouku musel být od lidí
a ten bordel na nádraží zrovna tak.

A to je vše? Nic víc?
Co třeba ta hezká píseň?
Nebo květiny u zámeckého parku?
To vše byl člověk!

Správně. To byl člověk.
Ale kde je dnes?
Strachujeme se býti lidmi
a dopouštíme se sami na sobě křivdy.

Člověk, dokonale nedokonalé zvíře,
jenž jako jediné si může vybrat.
Být či nebýt?
Být či nebýt hlupákem
nebo se stát raději chudákem?

Zeptala bych se idealisty,
ten to přeci jistí!
Než se z něj stane punk.....

???

Publikoval(a): Claire Tinkova, 2.10.2018