Anotace: Někdy Tě nechá projít si peklem ...

Někdy Tě nechá projít si peklem
nedůvěry a pochybností
o sobě, o světě samém i o Něm.
A ze samého dna
nelze spatřit jediný paprsek světla,
víra stává se prázdným pojmem.

Marnost jako špína
usadí se za nehty,
žilami pomalu smrt vzlíná,
mor naděje,
v srdci kurděje,
líně v rytmu Requiem dotlukává.

Někdy Tě nechá projít si peklem,
aby sis pak vážil svitu slunce
hladící tě po tváři jemňounce,
abys dokázal slyšet hudbu sfér,
linoucí se z každičké buňky,atomu,
pak už lépe poznáš správný směr.

Publikoval(a): Modrozelenýma očima, 9.10.2018