Anotace: Někdy člověka nemoc přivede k zamyšlení. s věnováním...

Smířeně zapaluji svíci
za všechny dny které shořely
v útrobách pevnosti trápení
za vlády beznadějné tmy

dlouhé jak celé žití
co jsem, co pamatuji
často mě budívá nad ránem
v hodinu mezi drakem a hadem

drtivým stiskem přidusí
se syčením v plazím sevření
poučí že vedle mě spí
kdo ke mně dávno nepatří

dál a prozatím...

Jiskřičky jitřenky předběhly svítání
v léčivé rose kanou do okvětí z hvězd
jen pro ni nechám svou růži kvést
v odění sluncem ji vidím přicházet

lásce nezabráním

Publikoval(a): Gaia., 13.10.2018