Anotace: Asi úplněk...

V delíriu smutné samoty
za sebou smývám černé šlápoty
a slzami svých dnešních dnů
skrápím chodníky smíšených pocitů

A v duši zas toužím uchopit
ten hřejivý pocit někomu patřit
něčí být
aspoň na malou chvíli nechat hýčkat
pocit něžný jak dotek peříčka

Člověk se nezbaví toho o čem mlčí
ten svět se i bez nás stále točí
jen my v našich naivních snech
chcem stále tvrdošíjně věřit
že probuzením se nejspíš nikdy
zklamáním obloukem nevyhnem...

I tak jednou vyhynem

Publikoval(a): ProstěLu, 20.10.2018