Anotace: . . .

Zavál vítr
tam, kde Přespolníček
z listí dubu a makových hlav
převážel na svém voru rosu.

Byl večerní šeropád.
A na hřbetě nebes
se sbíhalo k zimnici
a obilí šumělo tak
jakoby zpívalo.
Jakoby vyprávělo jeřabinám
že les je prostý všeho
co znáš ty sám
a ta samota
až hrozí.

Jsi pak malicherný
a slabý
docela napospas
suchým keřům a posečeným klasům
a tmě pod větvemi.

Občas v ní můžeš najít ptačí budku

a i ta tě naplní samotou
tím, jak bude prázdná

a občas křížek.

Obilí vypráví

a ty možná až ve snu
nebo na peronu v Olomouci pochopíš
kdo a proč ho tam věšel.

Publikoval(a): Poutníček, 21.10.2018