Anotace: ohlédnutí zpět a nechuť jít vpřed

V zašedlých závějích prachu
z dob monarchie
hledám, co padlo
a přece v lidech stále žije,
jsou to hromady strachu.

Ač nevypadá to,
stále se bojíme,
světové vojně
se daří minout branku,
kde jsou ty časy,
kdy psaními jsme plnili
modrou schránku?

Vlaky počmárané,
skla výkladních skříní
už nelesknou se jako dřív,
že máme život, to je div,
jsme příliš líní,
vše už je dané
a přece dá se změnit.

Kdesi těsně pod oblaky
vidím poletující ptáky
barev politických stran,
rázem jsou pro mě všichni černí
jako hejno vran.

V odpadkových koších
smrdí hřích
dávno promlčený,
jak zatracený
zločinec jej spáchal...

Minulý režim dnešními dny páchne,
už není nic, co by jej spláchlo,
neseme si jej s prvotním hříchem,
kéž každý den je prosvětlený díkem...
jenže to jsou ty moje historie, okamžiku iluzionie....

Publikoval(a): Baruet, 21.2.2011