Anotace: Krása hřbitova a nevyhnutelnost smrti. Věnováno lidem, kteří ctí tradice a na Dušičky míří na hřbitovy.

Místo tiché,
vůně kvítí,
mnohým lidem
se však štítí.

Na srdíčku pohladí,
ty co nezapomenou, nezradí.

I přes smutek, se kterým se sem ubíráš
a na kameni uzříš tu tvář,
svíčky plamen vyšlehne na tváři zář
a ty v klidu a pokoji usínáš.

Tvá pouta táhnou tě sem,
toto místo je ti bližší víc,
téměř dotýkáš se jeho rohu.
Ty však přijdeš naplnit ten sen,
jednou dosáhneš těchto hranic
a přiblížíš se Bohu.

Život se nám každým okamžikem krátí,
ty vteřiny se do hlubin klátí.
Tvůj dech se pomaličku vytrácí,
je však obohacen tvojí prací.

Jak jednou překročíš ty hory
naskytne se ti možná pohled na bory.
Projde tebou pocit klidu,
jenž zažene hlad, žízeň i bídu.
Dosáhl jsi putování konečného,
ty dosáhl jsi pokoje věčného.

I my překročíme ty hory,
proto memento mori.

Publikoval(a): ferojozo, 2.11.2018