Anotace: ...a budeme si šeptat sladká tajemství o životě, jenž čeká na štěstí! Na štěstí ze čtyřlístků sušených a na Martinův první sníh.

Letí...



Zas holubice bílá letí

a v zobáčku má snítku z oliv,

směr zná ten k srdci tvému,

však doletí-li, nevím,

vždyť nehořím jak před tím.



Ohýnek v srdci plápolá

a čistě bílá obloha

jakoby byla neprostupná opona.

Náhle setmělo se v mojí mysli,

zda-li pak na mne duše tvoje myslí?



Chytám se planých nadějí

jako z pavučin,

lehce se potrhají

bez příčin.



Dnes bílou barvu vyměním,

která byla z kopretin

za barvu žlutých lístků

a vítr vykonal již čistku

všude ve větvích,

má lásko, srdce odemkni!



A náhle rudou před očima mám,

já temnotě se cizí nepoddám,

ať oheň rozhoří se v západech,

když ulehneme na zádech...



...a budeme si šeptat sladká tajemství

o životě, jenž čeká na štěstí!

Na štěstí ze čtyřlístků sušených

a na Martinův první sníh.



Zas budou stráně čistě bílé,

pak vezmeme z nich na košile

pro věčnost svoji na Nebesích

a setkáme se na těch březích,

kam odlétáš mi labuti

a proud tě plouti přinutí.

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 12.11.2018