Anotace: Tak kráčím světem tím a nad hlavou mám stín křídel andělských

Světem tím


Tak kráčím světem tím
a nad hlavou mám stín
křídel andělských
a v srdci lásky plamen
prohořívá z hrudi plačící.

Na bedrech vleču těžkost potřeb
všech svých blízkých,
jen vzpomeň si, jak nemohls
ten batoh ani uzvednout!
A kudy kráčím ve dne v noci,
jsi se mnou ukryt v hořícím mém srdci
jako bys byl mou lucernou.

A cizí lidé plní zloby
se ošklivostí vlastní zdobí
a nikdy v srdci prázdném nepochopí,
kdo jsem a kam to kráčím
a cože sebou vláčím.

Já na cestě jsem k Nebi,
jen tam můj pohled míří,
proč poslal jsi mne,
ó můj Bože, dolů na zem
a ponechal mne
cizím lidem?

Mé srdce stále pláče,
je křehké jako zjara ptáče,
snad oheň lásky neuhasí smutek můj,
volání moje přijmi, na mne pamatuj,
až k životu mne vzkřísíš jednou,
budu už navždy služebnicí věrnou
uprostřed milovaných bytostí,
kde láskou jedni druhé pohostí.

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 20.11.2018