Anotace: ...Zážitek z třebíčské baziliky ve mě ještě teď doutná a že to byla síla! Zvláštní místo...

Zamotaná do pavučin vlastních vin
ztrácím se v sobě prozatím
slunce mi v oranžové ozařuje tvář
vločky paprsků za slzami ukrýváš

v katarzích bolestivých rán
střípky vzpomínek po zemi posbírám
v mozaice poznání vytvoří obraz
o světě, o lásce, o smrti, o nás...

Vitráže modliteb utkaných tmou
spojí se v bazilice v sílu bezmeznou
v tichu staletí se láme potrhaný den
v cárech bolesti se náhle rozplyne

říkáš mi netrap se, mraky dál plynou
já vím že musíme projít cestou stinnou
je to proces co vyplul odkudsi z hlubin
kéž mi odpustíš a já si jednou odpustím...

Publikoval(a): Klarineb, 22.11.2018