Anotace: vcítění

Tma se kroky tiše plíží, mlčky sedím stále sám,
noční můra ke mně vzhlíží, najevo ji souhlas dám,
vem si všechno, co mi zbylo, jsou v tom slzy, možná prach
než aby to tady hnilo, já už z konce nemám strach.

Temnota mě obklopuje, děsivý je její hlas
naposledy zabubnuje, z ohně stal se rázem mráz
dech se zvolna zastavuje, srdce rytmus postrádá
život ze mě vystupuje, teď mé tělo ovládá.

Stal jsem se tak jedním z mnoha, co ze světa odchází,
nebyla však moje doba, bylo to jen nesnází,
nemohl jsem pokračovat, zbylo mi tak málo sil
o pomoc jsem mohl volat, já však hrdý příliš byl.

Ústa se již neusmějí, ruce hladit nebudou
oči ač se dívat chtějí, zůstávají kalné tmou.
Časem všichni zapomenou, jednou vyjde opět den,
a já s duší usmířenou, zůstanu vám jako sen.

Publikoval(a): Hawkeye, 22.2.2011