Anotace: Zmar krouží nad průhlednými sály...

Skelné oči


Po skleněných schodech
kráčím do stříbrného zámku,
bolí mne v zádech,
snad mám už na kahánku.

V místnosti tiché
hoří bílé svíce,
mé touhy liché,
není jich více.

Zmar krouží nad průhlednými sály,
ta tam jsou z mládí bály
a úsměvy všech tváří skutečných,
je zima a do vlasů nám padá sníh.

Na nohách teplé papuče,
schoulit se pod peřinu smím
a všude kolem zima, v srdci obruče
v noci i v čase poledním.

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 27.11.2018