Anotace: Ta vůně, ta hřejivá a něžná vůně, co člověka doslova pohltí... TA VŮNĚ!

Prošla jsem se večer vánoční Prahou
zahalená čepicí a šálou od babičky
koukal mi jen nos, protože jsem si
nemohla nechat ujít tu vůni.

Vůni skořice a svařáků
vůni vánočních letáků
vůni líbeznou a hřejivou
vůni ku všem milostivou.

Nemohla jsem se jí nabažit
ta vůně byla jako múza,
která byla všudypřítomná
a nenacházela jsem jejího konce.

Nechtěla jsem ho najít, bylo mi dobře
i když mi už promrzaly prsty na rukou
i když se kolem mě tlačily davy lidí
a všude kolem byly poházené odpadky.

Já viděla jen ten ideál
jen tu atmosféru mého dětství
vnímala jen vzpomínky
pocítila štěstí a...
Chuť na trdelník,
na který jsem neměla.

Chtěla jsem si kus té radosti ukrojit
schovat jí do lahve od červeného
a odnést si jí domů
aspoň ten kousek
kousíček...

Ale nešlo to
naposledy jsem se nadechla
a šla domů.

A to, co se ve mně probudilo
doma zase usnulo.
Co se zrodilo
v koutě domu
spolu se mnou
zemřelo.

Publikoval(a): Jera_lu, 27.11.2018