Anotace: Kritika, proměna, bolest, vize...

Stírám nános svého stínu,
nános žijící ve splínu.
Kolekce zmatených známek
sšitých v chápající celek
Začala dýchat.
Svět se otřásl.

Nános špíny si klestil cestu skrz hru světel,
které zaškrtili jeho útlý krk – pošel.
A nová hmota podobající se blátu
opracována k obrazu svému,
vyšlechtěna skrz zkoušku
díky níž přišla ke svému jménu.
Nazývajícímu se chápu.
poodkryl jsem noci roušku.

Otevřel jsem oči obéznímu nánosu,
můj pohled zničil jeho mysl plnou chaosu.
Ten jež se zve bláznem trpí bláznovstvím
jako děravý nános trpí nedostatkem,
tak nechat si hřát hada na prsou zvu bláznovstvím já.
Proč si tedy nechat otrávit své království
polomrtvým, schrbeným zmetkem?
Setření nepotřebných proto zvu královským já.

Nános jako nános, proč se nechat mlátit pod pás,
když můžeš zabít to co tě chtělo obelstít
a zaškrtit ty kteří se zvali tvou součástí.
Víš, že by jsi se neměl nechat zmást.
Otřes světem.
Začni dýchat.

Publikoval(a): DDousa, 29.11.2018