Anotace: ...

Setmělo se,
Obloha potemněla,
Změnila se v černý jantar.

Vězní mé výkřiky,
Přesto je nebe němé,
Jako květina umlčená,
Ostřím samoty.

A ty zbloudilé projektily,
Trčící z měkké tkáně noci,
Náhle stále více připomínají plíseň
na panevní kosti spasitele,
kterou si pod křehkým ledem mysli,
hloubím hrob pro své srdce.

Publikoval(a): Tvurce1, 6.12.2018