Anotace: . . .

Nad dírou světa
již nazýváme domovem
levituje slunce

jako strejda Johnny na ayahuasce
když objevuje vesmírný křižovatky
a krkolomně polámané vazy pouštních orlic.

Ležíme tu ve škarpě
přesně mezi poli k Vonoklasům
a železničákem nad Berounkou
a bytostně rozumíme tomu
že tu zdechnul pes

na Vráži zdechnul pes
u Dubu zdechnul pes
v cukrárně zdechnul pes
pod transformátorem zdechnul pes
na nádraží zdechnul pes
a v Mokropsích
taky zdechnul pes.

Nakukujeme do kójí pro spící autobusáky
s lihovkama a pietní plechovkou energeťáku
kterou vylejeme po sabatu všech dětí
co na základce musely recitovat Nerudu
předtím, než vůbec uměly myslet
na chodník

jsme nejzchátralejší chátra, ale
levitující slunce je jako žlutý Buddha
a světlo sahá i na stíny koloniálu
světlo sahá i na vrážský stojan na letáčky
světlo sahá i na vnitřnosti Dubu
světlo sahá i na zaprášený okna cukrárny
světlo sahá i na střechu City Elefantu
světlo sahá i na všechny zdechlý psy
v Mokropsích

a zvon bije, cítíme tu starobnou neděli
jako kdyby hořelo
v mraveništi.

Publikoval(a): Poutníček, 13.12.2018