Anotace: ...

Čaroděj, zasypán horkým pískem hvězd,
nikoliv toulavě zavítal k jezerní tůni, zvídavě,
čí hlasivky nesou slastný zpěv,
kdo hladí melodií svou - hlasem svým,
tajemnou tmou zbarvený,
ponurý svět...

Květ blankytů jezerní vílu skrývá.
Kde jsi? Čaroděj šeptá skrze lesy,
kde jsi, ty jež kouzelný máš hlas?

Jezerní víla se do tmy dívá.
Koho? Koho kouzlem okouzlil, naříkající žalozpěv?
Mě! Slyším, srdce se ti v hrudi spíná - naříká - zmírá,
bolí a duše co se trhá vedví, slyším,
jak zpěvem naříkáš...

Křišťálové slzy ukázaly, jak se trháš v půli,
Shůry svit paprsků měsíce kroky mé zanesl,
k stříbrné tůni, k tobě abych magií ukončil,
projedou tvůj žal - tvůj zpěv...

Ty jsi moc čistá pro tento ponurý svět!
Magicky pošeptám a vyrostou křídla,
tak jen leť a nedívej se zpět!

A já tragicky dozpívám
naposled

tvůj žalozpěv...

Publikoval(a): Adminak, 26.12.2018