Anotace: Personifikace růže

Rudý žár okvětního listu,
rozvíjí své já bez viny a trestu,
dává si na čas klame své okolí,
touží býti tajemné marnivé však nikoli.

Na pohled jemné křehké a slabé,
ostrými trny se však brání,
ví že žije pro smrt,
ví že jedou skončí v něčí dlani.

Štěstím však oplývá,
raduje se slabými hlásky,
dobře totiž pochopila,
že je součástí něčí lásky.

Kvítek po kvítku čechrá,
pestře své já zdobí,
naposledy láskyplně vzdechla,
neboť dvě srdce pojí.

Publikoval(a): PoetaX24, 5.1.2019