Anotace: . . .

Slož dlaně
slož i kolena
odbyj to všechno, jakobys jakživ nechtíval
a nekrč už to čelo tak vznešeně.
Nekrč už to čelo
a slož hlavu.

Já už jsem ti všechno položila k nohám
já už jsem ti všechno dala znát
nebylo co, když to nikdy nestálo za rohem
vyběhlo ti to vstříct jako toulavá kočka
které jsi na práhu včera nechal skývu.

Ze mě už jsi všechno viděl
a vystřelil.
Nadýchal ses toho do morku kosti
otevřel jsi tu nejposlednější zásuvku
v kredenci na půdě
nebyly v ní skryté lásky
ani bajonety
ale docela pohodlé křeslo
pokrčení ramen, a
pět omamných minut v pekárně.

Ze mě už jsi všechno viděl
protože nečekám
a nevíš jen to, co sám vědět nechceš —

tak slož dlaně.

Už nepřemítej, už mě nehledej, já tam nejsem

jsem přeci úplně a docela tady
ve vší své antiklimatické prostotě
která je ti snad tak cizí

slož dlaně

slož lokty
slož kolena

a nech to utrápené
dojemně hrdé čelo
padnout.

Publikoval(a): Poutníček, 13.1.2019