Anotace: NÉ VŠE JE TAK ZLÉ JAK SE ZPRVU ZDÁ! Díky za ten dar, že jsme mohli někam dojít!Spatřit cestu a její rozměr, za námi a před námi, je ten nejhřejivější pohled v tomto okamžiku našeho života! Klid, mír a blaho zplna doopravdy procítit!

Svět co krásu spatřil očima,
vypadá jako čistá láska matčina,

stejně tak jak se dá cítit,
tak se dá i uvidět,
stačí, když třeba slunce bude svítit,
nebo se za své činy už nestydět,

a třeba i tam, když v nás ohromná bolest byla,
tam se narodila v nás ta síla,

co jsme mohli cítit a co můžeme cítit dnes,
stačí, když se probudit a vidět krásu tam kde chceš,

když jdeš a můžeš se učit z chyb, přešlapů a už od prvního omylu,
pak odhodíš uniformu a můžeš si vychutnat tu svobodu jak chutná v civilu,

za vším, je čas a cesta, ze dna nahoru, nebo ze shora dolu,
zlomit tě může jen vrchol toho nejtěžšího vnitřního bolu,

a to tě naučí vše možné, třeba být lepší,
a za to můžou ty chvíle, které byly tvrdší,

které vypadaly jako náš konec,
jako představa co bude, když nás opustí matka a otec,

že to lepší nebude, to jsme i cítit mohli,
stejnou bolest jako do kůže si bodat jehly,

rozdíl bolesti fyzické a psychické učit se vnímat,
uvědomit si tu horší a smět jí proklínat,

vzdávat se, umírat a trpět, to kde kdo chtěl,
někdo ale z pekla štěstí měl,

nechal v sobě zrodit tu sílu a bojovat,
začal činit a přestal slibovat,

čas nechat, aby se jeho léčitelem stal,
naději a možnost si na jeho předpis vzal,

život stojí za každý den a za to jak se vyvíjí,
třeba člověku co odpouští a sám sobě promíjí,

také soud, nenávist, nebo vinna svalená je nezbytná,
aby nás dovedla k vědomí, jak je skutečně zbytečná,

tak uvidíme sebe, že jsme strůjci svého osudu,
nenecháme v sobě žít to, co nechceme být a zabijeme tu obludu,

odpuštění si zaslouží každý ale nejvíc mi sobě samy,
najít sebelásku a odpuštění, to jsou ty nejhlubší dary,

dary, které nám dopomáhají k rozvoji a vytouženému klidu,
k lásce k našemu okolí, k člověku jednomu a celému lidu,

my jsme byli ti co dovolily ostatním, s námi jakkoliv jednat,
tak, že nás to vnitřně bolelo, sžíralo či dokonce zabíjelo,
nemá cenu vinu nikde jinde než u sebe hledat,
naše srdce si zaslouží, aby promíjelo,

duše aby mohla cítit a prožít to vnější s námi,
a to stejně i tak, když jsme z ráje vyhnáni byli,

krása se dá nalézt vždy a všude,
do poslední duše, která na zemi živá bude,

a i když k tomu budeme mít nekonečno možností,
a umírat a znovu se rodit,
jednou to bude ta poslední a prvou naší věčností,
a vesmírem se duše bude brodit,

postoupit se dá jen do vyšších sfér,
návod jak na to není, to by nebylo fér,

a proto každý tady, má času kolik bude potřebovat,
na to aby se učil jak skutečná je láska a jak milovat,

a pokud proto musí padnout tisíckrát na dno,
a miliardu chyb vykonat,
jednou mu přestane být smutno,
a zamiluje si ten nekonečný kolovrat,

pak nastane převrat,
až nabourá hlavou do vrat!

Pak se mu na cestu rozsvítí,
a nastane to pravé života prožití!!

Publikoval(a): Brazzillka, 22.1.2019