Anotace: ....

Venku chladí mrazivé doteky zimy
až po duši jde krutý mráz
bloudím hradbami rozpadlými
smutek a prázdno kam se podíváš

chtěla bych tě sevřít v mé náruči
však vzdaluješ se mi někam dál a dál
sedíme spolu a mluvíme bez řečí
knoflíky žalu si až ke krku zapínám

sedíme spolu a mlčíme v tichu
obraz co se navždy vryje do duše
marně hledám kapičky ztraceného smíchu
srdce v závěji bez jakékoliv retuše

ze slzí potok, pak dravá řeka
dere se bez milosti meandry svého života
až zhasnou světla z bílého mléka
všude vůkol prázdno a tichá samota...

Publikoval(a): Klarineb, 24.1.2019