Anotace: Romantika

Usmějse prosím, usměj se na chvilku,
usměj se na mně můj krásný motýlku.
Motýlkem chvíli být , létat smět v oblacích,
takové chviličky ty už se nevrací.

Vzal bych Tě na louku plnou jen fialek
aby jsi věděla : jsi jen můj motýlek.
Vzal bych Tě na louku kde kvete vlčí mák
tam bych Ti pošeptal kam s Tebou letím pak.

Do krásné chaloupky tam vzadu u lesa
do očí nádherných tam bys mně unesla,
V očích se utopím když jsou tak hluboké,
tam bych se oddával nádheře odvěké.

Prosím o pomoc Tvou , nenech mně utopit,
Chtěl bych ten krásný cit aspoň teď pochopit.
To nejde rozumem, jde to jen srdcem Tvým ,
myslím že tímhle tím citem Tě odměním.

Proč mi zas unikáš? Vidím Tě z povzdálí,
vždyť toho pocitu už jsme se nebáli.
Tvá ctnost Tě odvedla, děvčátko maličké
proč ale nosím Tě v té mojí hlavičce .

Nosím Tě vysněnou takovou chci Tě mít
Přitom jen slova Tvá :"Přátelé?" slyším znít.
Možná i "promiň" v pozadí vytuším
jak dlouho vydržím opravdu netuším.

Až ten pravý přijede na nádherném vraníku,
už teď cítím v srdci svém paniku.
Prosím jen o jedno nenech mně v povzdálí,
mé srdce nikdy se od Tebe nevzdálí.

Už na věky místečko u mne máš.
I když s tím pocitem propukám v hrozný pláč.

Publikoval(a): Skol, 2.2.2019