Anotace: Hromada pocitů

Srdce skáče radostí
když Tvá přítomnost mně vyprostí,
ze vzpomínek o začátku,
no bylo to snad na oprátku.

Když se blížíš,radost z toho,
nebývá ji nikdy mnoho.
S Tebou je hned veseleji,
když se kolem všichni smějí.

Radost všude rozdává,
je tu skvělá nálada.
Tak nějak to všechno bylo,
pak se srdce zastavilo.

Proč mne zase opouštíš?
Mé srdce je na poušti.
Zase jsem byl jeden z davu,
nemám proto věšet hlavu!

Aspoň jeden pohled pro mně ,
když není moje,není pro mně.
Přesto proč ten pocit mám?
Proč ve smutek upadám ?

Nesahám jí po kotníky.
Kdyby jednou řekla Díky.
Šťastný bych byl jako blecha
Ten pocit bych si nechal.

Dal bych si ho za rámeček.
Díval bych se jak stařeček
ve vzpomínkách na své mládí
jak v pubertě,jak dovádí.

A co na té skice bylo?
Co mne tolik rozhodilo?
Přece radost jako slunce.
Podobá se žluté vlnce.

Ale oči zamhouřím ,
a hle náhle co to zřím?
Kadeře až po kotníky.
A jak koukám za nimi Ty.

Podáváš mi ve své dlani
jahodu , no seš k sežrání.
Potom jsem se probudil.
Celý jsem se zostudil.
Když vidím co načmáral jsem,
za to budu bručet v base.

Kdy já se jenom polepším?

Publikoval(a): Skol, 3.2.2019