Anotace: ...

Na kolečkovém křesle
proletím se nad nočním Brnem, Máňo.
Díky za každé ráno
po tvém boku,
které mě přibližuje k šílenství.

Už je to snad sto roků,
co jsme se potkaly.
Naše imaginární přátelství
skončí fiaskem.
Přitáhneš mě na svou stranu,
napustíš mi vanu
plnou fialek,
Máňo,ta vůně nás bude nadnášet,
nejde tě nesnášet,
když máš tolik dobrých nápadů.

Zamkneme se spolu
na tisíc západů
Máňo,
díky za každé ráno,
první dámo
mého života.
Všichni si myslí,
že tebou myslím trávu,
jenže z té si dělám masti,
protože nemám ráda pasti.
Máňo, moje malé tajemství.

Publikoval(a): Modrozelenýma očima, 13.2.2019